Svou třetí poustevnu (první dvě byly v
Rinchnachu a Dobré Vodě) založil mnich Vintíř v 11. století na vrchu
Mouřenec u Annína nad řekou Otavou. Za patrona si zvolil sv. Mořice,
protože Vintířův mateřský klášter benediktinů v Niederaltaichu vlastnil
ostatky tohoto světce. Románský kostel
sv. Mořice pochází pravděpodobně ze 13. století a má téměř čtvercový
půdorys.
Po 2. světové válce byl zničen mouřenecký hřbitov a interiér kostela byl
vyrabován. Bez úhony tuto dobu přestála pouze budova kostela. Několik
pozdně gotických soch z kostela sv. Mořice v Muzeu Šumavy v Kašperských
Horách svědčí o kdysi bohaté výzdobě interiéru. Bronzový zvon, který se
ještě dnes nachází ve věži, má vročení 1329. Uvnitř kostela se nachází
kamenná křtitelnice z poloviny 13. století a pozdně gotická socha sv.
Mořice. Tato plastika z doby kolem roku 1500 prozrazuje vliv
mnichovského sochaře a řezbáře Erasma Grassera a švábských sochařských
děl. Díky angažovanému sdružení Förderkreis zur Erhaltung von St.
Maurenzen e.V. („Sdružení za uchování sv. Mořice“) byl zdevastovaný
chrám rekonstruován, roku 1993 znovu vysvěcen a kostel se hřbitovem a
kostnicí prohlášen za památkově chráněný soubor.
Förderkreis zur Erhaltung von St. Maurenzen e.V., Aubinger Straße 130,
81243 München
Kostel sv. Mořice, kresba Karl Suchy, 1993.
