Když vítr z Čech zostra fičí přes hřebeny,
je radno narazit si čepici či klobouk hluboko do čela. Přesně tak to
udělala i stavení, schoulená na obou stranách mezi Třístoličníkem a
Ostrým.
Tzv. „šumavská“ stavení (Böhmerwaldhäuser) se vyskytovala v oblastech
vnitřní Šumavy i vnitřního Bavorského lesa, tedy v oblastech s extrémním
množstvím sněhu. Charakteristická pro tento typ selského stavení je
strmá a převislá polovalbová střecha, obvykle krytá šindelem. Interiér
se skládá z obytné světnice a chléva zděného z přírodního kamene.
Stavební dřevo poskytovaly v hojnosti okolní lesy, kameny na stavbu zdí
posbírali rolníci na svých polích. Jedno takové typické šumavské stavení
z Neureichenau, ležícím v blízkosti hranice, bylo rozebráno a znovu
postaveno ve skanzenu ve Finsterau. Zvětralé dřevo, malá okénka a
skromná zahrádka na jižní straně domu jsou svědectvím dřívějšího života
v Pošumaví.
Ale kdo by v takovém domě chtěl dnes bydlet? Starobylá černá kuchyně se
zděnou pecí a otevřeným ohněm, v koutě světnice zčásti kachlová, zčásti
omítnutá kamna, podkrovní komory v nepříjemném průvanu – život rolníků,
dřevorubců a sklářů na hraničním hřebenu Šumavy byl tvrdý.
V muzeu jsou všechny dveře otevřeny, každá místnost je přístupná,
návštěvník se tu seznámí s historií domu i selským životem v Pošumaví.
Mezi malými a velkými dvory se nachází dřevěná kaplička s velkým
vyřezávaným krucifixem, vymalovaná jasnými barvami. Na žulových
nadpražích jsou čitelné letopočty, které tam byly kdysi vytesány pro
věčnost: 1867 na obytném domě dvora Petzi-Hof, 1775 nade dveřmi v
Raidl-Haus. Uvnitř stojí ve vitrínách sklenice a “české hrníčky
kafáčky”, v komodách leží pečlivě vyrovnané prádlo a ložní povlečení.
Občas je ve vzduchu cítit smažené pečivo, neboť se tu pro návštěvníky
často pečou dobroty z taženého a křehkého těsta. Každou středu se v
muzeu vznáší vůně čerstvého černého chleba, když se u dvora Kapplhof
vytahují z klenuté pece velké bochníky selského chleba. Muzeum je
ideálním výchozím bodem pro putování k šumavským usedlostem, které dosud
stojí v místních vesnicích.
Jedno z nejzachovalejších šumavských stavení na české straně hraničního
hřebene stojí v Chalupách u Stach v okrese Prachatice, které jsou snadno
dosažitelné přes hraniční přechod pro pěší Bučina. Antýgl, Modrava,
Velký Radkov a jiná místa, kde jsou ještě k vidění šumavské chalupy,
jsou se skanzenem ve Finsterau spojena turistickými cestami a
cyklostezkami. Ve Finsterau je také začátek „Stezky mládeže“, která vede
přímo k pěšímu přechodu u Bučiny. U muzea jsou kiosky s občerstvením,
bezplatná parkoviště a toalety. V areálu skanzenu návštěvníky očekává
starý hostinec pro pocestné s bavorsko-českou kuchyní, krytý hrací kout,
výstavy, okružní cesty. Na loukách se pasou ovce a krávy a krčí se tu
selské chalupy, v jejichž světnicích a komorách jako by se zastavil čas.
Freilichtmuseum Finsterau, Museumsstraße 51, 94 151 Finsterau, Tel.
+49(0)8557/9606-0,
www.freilichtmuseum.de, muzejní hostinec Tel.: +49(0)8557/377, denně
9.00–18.00 hod. (říjen 9.00–16.00 hod.)
Letecký snímek skanzenu Finsterau.
Šumavské stavení v pohraničí.
